sektory bezpecnosti

Bezpečnost dosud není příliš často zmiňována v přímém ztahu ke kvalitě života a udržitelnému rozvoji. Jestliže zde bezpečnost představujeme jako jejich podstatnou dimenzi, chcemepředevším nabídnout zajímavý přístup ke zkoumání vzájemných souvislostí těchto konceptů.Rozhodně jsme tím neobjevili něco nového. Poznatek, že v bezpečí se za jinak stejných okolnostížije lépe než v nebezpečí, je nepochybně starší než samotný koncept kvality života. A skutečnost,že ke společenskému rozvoji, hospodářskému a kulturnímu rozkvětu dochází spíše v míru než za války, ve stabilním spíše než rozvráceném prostředí, je zřejmá také odjakživa.

Ekonomie se zabývá otázkou rozdělování zdrojů a výstupů. Pokud existuje soukromé vlastnictví, probíhá toto rozdělování prostřednictvím směny. Ve směně může člověk získat komoditu, kterou potřebuje, ať už ke spotřebě nebo k dalšímu použití při výrobě, výměnou za nějakou jinou komoditu, které si cení méně. Člověk tak není nucen vyprodukovat si vše, co potřebuje k uspokojení svých potřeb, ale požadované statky může získat prostřednictvím směny.

V současném procesu transformace AČR a relativního nedostatku zdrojů k zabezpečení všech obranných potřeb je nezbytné, aby se v rezortu obrany využívaly a alokovaly přidělené zdroje s vysokou mírou hospodárnosti a efektivnosti. To vyplývá z omezeného zdrojového rámce kapitoly MO, který se odrazil ve snižování podílu vojenských výdajů na HDP v letech 2000-2005 z 2,35 % na 1,81 %, resp. ze 7,1 % podílu těchto výdajů na výdajích státního rozpočtu na 5,8 % v tomto období.