simulace

Článek pojednává o možnostech nasazení bojových bezosádkových pozemních prostředků s bojovými pěšími jednotkami. Shrnuje nasazení těchto prostředků v minulých i současných vojenských operacích, včetně uvedení zkušeností z nasazení dostupných z veřejných zdrojů, a zkoumá společné nasazení pěšího družstva s bojovou platformou pozemního bezosádkového prostředku za útoku. Pomocí konstruktivní simulace předkládá výsledky nasazení pěšího družstva za útoku s podporou a bez podpory bojového bezosádkového pozemního prostředku. V rámci diskuse rozvíjí myšlenky potřebné pro součinnost jednotky s bezosádkovým prostředkem. Cílem článku je mimo jiné také otevřít v odborné komunitě debatu o možnostech efektivního použití bezosádkových pozemních systémů pro podporu činnosti bojových jednotek ve vojenských operacích.

Již před řadou let byl vysloven názor, že by bylo prospěšné pro zkvalitnění vědomostí, návyků a dovedností do procesu přípravy velitelů a jednotek pevně začlenit výcvik na simulátorech.

V souladu s tímto záměrem bylo v Armádě České republiky (AČR) zahájeno budování simulačních středisek pro přípravu specialistů různých vojenských odborností. Ve prospěch mechanizovaných a tankových jednotek, k jejich zdokonalování, byla určena dvě simulační střediska. V Brně bylo zřízeno středisko pro stupeň velení prapor a výše, ve Vyškově středisko pro velitelské stupně do roty včetně.

Hrozba použití zbraní hromadného ničení není jen nějakým historickým strašákem, ale je v současném neklidném světě hrozbou stále aktuální. Při lokálních válečných konfliktech a při teroristických útocích již byly a stále mohou být použity chemické zbraně, biologické zbraně, obecně toxické látky a v těch nejhorších scénářích i jaderné zbraně. Z těchto důvodů má kolektivní ochrana osob před účinky zbraní hromadného ničení stále svůj nesporný význam. V tomto článku se budeme zbývat novými pohledy na kolektivní ochranu osob v bojových a logistických mobilních prostředcích pozemních sil.

Článek se zabývá využitím simulačních technologií pro přípravu velitelů a štábů v nových typech operací. Souhrnně ukazuje vývoj v dané oblasti od vzniku Centra simulačních a trenažérových technologií. Zlomovými body ve výcviku na simulátorech jsou požadavky na boj v zastavěném prostoru, speciální operace malých jednotek, požadavky na úzkou součinnost pozemních jednotek s podpůrnými prostředky, využívání systémů velení a řízení a problematika součinnosti jednotek AČR se složkami IZS. Dále poukazuje na nové požadavky v oblasti výcviku a ukazuje možné způsoby jejich řešení. Ve své druhé části se podrobněji věnuje problematice NEC a její implementaci do simulačních systémů. Představuje výsledky projektu obranného výzkumu SIMNEC v dané oblasti a jejich přínos pro budoucí rozšíření schopností taktického simulátoru.