terorismus

Termín „nové války“ se často používá k popsání toho, jakým způsobem teroristické skupiny dosahují svých cílů vedle „klasických“ prostředků v podobě intervence ze strany států. Teroristické organizace používají asymetrické metody války zaměřené na slabiny západních států. V důsledku toho se i konvenční války změnily v hybridní války. Právní postavení teroristických organizací je hlavním problémem právního státu. Při reakci na teroristické útoky je obtížné rozlišovat mezi zločinem a terorismem. „Válka proti teroru“ se řídí odlišnými pravidly a principy a je nesmírně obtížné ji vést. Konflikty trvají dlouho a vítězství nad terorismem je zřídka možné kvůli síťové struktuře teroristických organizací a způsobu, jakým se prolínají s obyvatelstvem. Kromě celoaliančního přístupu existuje v Rakousku národní řešení, jak na tyto nové hrozby reagovat, a to v podobě komplexní národní obrany.

Článek se zabývá povstaleckým strategickým konceptem „odporu bez vůdce“. Byl vytvořen americkým zpravodajským důstojníkem plukovníkem Uliusem Louisem Amossem. Je užíván různými aktéry a je zkoumán v kontextu povstalectví a proti-povstalectví a souvisejících problémů (extremismus, terorismus apod.). Autor tohoto příspěvku se zabývá vývojovými tendencemi a silnými a slabými aspekty této strategie (včetně odvozených konceptů, jako je „džihád bez vůdce“ apod.). Je vysvětlena jeho adaptace na moderní politickou a hybridní válku. Diskutovány jsou výzvy pro úspěšné potírání z hlediska bezpečnostní architektury (zpravodajství a agentury vymáhající právo, armáda, nestátní aktéři).

Tato stať se zabývá jednou z nejvýbušnějších oblastí dnešního světa, kterou je Blízký a Střední východ (BSV) a zejména pak území historické Palestiny, kde už dlouhou dobu probíhá izraelsko – palestinský konflikt (IPK). Stať pojednává především o historických a vojenských souvislostech a je napsána jako tzv. historical explanatory text. Zaměřuje se na nejvýznamnější historické události a vysvětluje způsoby fungování a důsledky procesů, které se tam dlouhodobě odehrávají.

Článek pojednává o přistěhovalectví do Francie a o jeho bezpečnostních dopadech. Začíná historickým kontextem a pak přechází k hodnocení posledních dvaceti let. Zabývá se procesem islamizace a jeho nejvýraznějšími projevy v kulturní, sociální, bezpečnostní a politické rovině. Dále analyzuje vnitrofrancouzskou debatu, ve které se střetávají dva protikladné přístupy: politická korektnost vs. kritičnost. Tato debata se vede o stanovení počtů přistěhovalců v zemi a především pak o otázce, zda je možné dávat rovnítko mezi přistěhovalectví a nárůst počtu a brutality teroristických útoků (tzv. amalgam). Závěrečná část textu je věnována postavení a úloze přistěhovalců ve francouzských ozbrojených silách. Stať jako celek přináší původní periodizaci vývoje přistěhovalectví ve Francii od prvních poválečných let až do současnosti. Hodnotí nejen kvantitativní vývoj tohoto problému, ale také jeho kvalitativní proměny.

Ačkoli je v současné době úroveň celkové chemické biologické, radiologické a jaderné hrozby (CBRN) ve světě považována za nízkou, je patrný trend rostoucích obav z CBRN terorismu. Různé teroristické skupiny projevují zájem o použití materiálů CBRN k narušení globálního řádu a ekonomiky. Motivace a faktory, které ovlivňují potenciální využití prostředků CBRN při teroristických útocích, vyplývají ze skutečnosti, že prostředky CBRN potenciálně způsobují vysokou úmrtnost a mohou mít vážné následky. Velké množství potenciálních materiálů dvojího užití (vojenského a civilního) společně se zaváděním nových technologií do užívání umožňuje jejich využití pro útoky s využitím prostředků CBRN a vytváří širokou škálu nových potenciálních teroristických (a vojenských) hrozeb. Tento článek přináší obecný přehled minulé a současné situace v oblasti CBRN terorismu, představuje některé z aktuálně rozšířených nových technologií, které lze využít pro útoky s využitím prostředků CBRN, a analyzuje největší potenciální hrozby plynoucí z rizik v oblasti CBRN.