Jak psát abstrakt

 Abstrakt a jeho význam

Abstrakt slouží k vyhledávání v informačních systémech (internet, knihovnická databáze apod.) a zejména slouží čtenáři k rozhodnutí, zda bude článek číst či nikoliv. Dobře sestavený název práce, abstrakt a klíčová slova pomohou badateli vytipovat takové texty, které by mohly mít vztah k jeho problému. Abstrakty se v databázových (internetových) aplikacích ukládají jako samostatná pole, mimo samotný text článku. Cílem abstraktu je prezentovat obsah textu, především pak definovat výsledky a závěry dané práce.

Struktura abstraktu

Abstrakt článku se zpravidla skládá ze tři částí; každá část obsahuje maximálně dvě až tři věty. U přehledových článků se neuvádí metody a data.

První část - jaký problém se řeší?

• krátké uvedení širšího kontextu (není vždy nezbytné);
• co článek řeší;
• co je cílem článku;
• na co se autor zaměřil.

Druhá část - jaké řešení autor nabízí?

• jaká autor využil data (informace);
• jaké metody byly použity při řešení (zkoumání) prezentovaného problému.

Třetí část - jaké jsou výsledky a jaký je význam publikovaného textu?

• k jakým závěrům autor dospěl;
• co je přínosem předkládaného textu, jaký je jeho význam.

Pravidla psaní abstraktu:

Abstrakt by měl:

• být stručný a výstižný a neměl by svým rozsahem přesahovat 120 slov. Čím je abstrakt kratší a věcnější, tím lépe;
• tvořit souvislý text v jednom odstavci, bez zkratek, vzorců a schémat. Může však obsahovat zkratky běžně používané (ČR, EU, NATO apod.);
• být psán v minulém čase a ve třetí osobě; vedlejší věty jsou nahrazeny jmennými výrazy, případně infinitivní konstrukcí;
• být v českém (slovenském) a anglickém jazyce.

Abstrakt by neměl obsahovat to, co je obecně známo a nic, co není ve vlastním textu. Zároveň je nutno se vystříhat vágních formulací, dlouhých květnatých souvětí, citově zabarvených vět, vlastních názorů a podrobných detailů. To vše patří až do samotného textu článku.

Pravidla pro psaní abstraktů obsahuje norma ČSN ISO 214.