{slider Autor, název článku}
Generálmajor Ing. Jiří Halaška, Ing. Milan Novák
Experimentální cvičení s počítačovou podporou Urban Warrior 2006
Save Money or Keep Czech Armed Forces Functional?
Computer Aided-Experimental Exercise Urban Warrior 2006
{slider Jak citovat tento článek / How to Cite this Article}
Cvičení proběhlo na téma „Možnosti vedení bojové činnosti praporního úkolového uskupení v urbanizovaném prostředí“.
Cíle experimentu:
1. Potvrdit, nebo vyvrátit aplikaci taktických zásad a norem boje vševojskového praporu v urbanizovaném prostředí.
2. Prokázat vliv složení jednotky, bojové sestavy, stupně využití palebné podpory a činnosti nekombatantů na výsledky a efektivnost použití stanovených sil a prostředků a možnost minimalizace ztrát při boji v urbanizovaném prostředí.
3. Ověřit možnosti provádění simulačního cvičení v urbanizovaném terénu s využitím taktického simulátoru a terénní databáze Strakonice.
Kritéria hodnocení:
■ čas potřebný ke splnění úkolu;
■ ztráty celkové (osoby, technika);
■ ztráty po rotách, uskupeních a podle koordinačních čar;
■ uspořádání bojové sestavy v jednotlivých variantách;
■ způsob velení a řízení, ovladatelnost jednotek;
■ celková spotřeba munice při splnění úkolu;
■ vliv působení nepřátelsky smýšlejícího civilního obyvatelstva na splnění úkolu;
■ efektivita vlastních zbraňových systémů při ničení nepřítele;
■ efektivita zbraňových systémů nepřítele.
Hodnocení bylo prováděno vzhledem k omezujícím podmínkám:
□ veškerá činnost byla účelově zaměřena na splnění cílů experimentu;
□ boj byl veden jen v přesně vymezeném prostoru, pásmu útoku od čáry zasazení PrÚU (prap. úkolové uskupení) „Modrého“ po koordinační čáru X;
□ obsahem experimentu nebylo vedení boje o jednotlivé budovy, objekty a palba nebyla vedena ani z budov, střech, oken a sklepů;
□ manévr silami a prostředky byl omezen pouze na volný prostor terénu, ulice, parky, náměstí a nebylo možno při tomto manévru procházet přes budovy a jiné uzavřené objekty;
□ nebyla prováděna součinnost se sousedy, nebyl veden boj mimo pásmo útoku pro PrÚU „M“, prostor obrany pro RÚU (rotní úkolové uskupení) „Červeného“ a nebylo na jednotky ani působeno z těchto prostorů;
□ v souladu se scénáři byl postupně měněn stupeň a skladba palebné podpory;
□ obyvatelstvo bylo řešeno pouze ve scénářích „B“ z pozice jednotek „Č“;
□ objekty mikroreliéfu byly generalizovány a odpovídaly možnostem vyhodnocení daného území a technickým možnostem zobrazení;
□ neexistence dynamického terénu;
□ nebylo možné provádět ničení budov a dalších terénních předmětů.
Scénáře:
1. Vedení útočné bojové činnosti mechanizovaným praporem ve složení: 3x mr, minr, rota logistiky, praporní obvaziště s podporou bitevních vrtulníků.
2. Vedení útočné bojové činnosti praporním úkolovým uskupením ve složení: 3x mr, 1x tr, 1x minr, 1x pzč, 1x žč, 1x zásobovací četa, 1x DVS, praporní obvaziště, s podporou bitevních vrtulníků.
3. Vedení útočné bojové činnosti zesíleným mechanizovaným praporem složeným z rotních úkolových uskupení ve složení 1x mr, 1x tč, 1x minč, 1x pzdr, 1x ždr, s podporou bitevních vrtulníků.
Pozn.: Každý jednotlivý scénář byl ještě procvičen ve dvou variantách, A – za podpory a B – bez podpory civilního obyvatelstva.
Výsledky experimentu:
Experimentální simulované cvičení Urban Warrior 2006 potvrdilo některé operační faktory, které jsou připravovány v rámci operačního konceptu NATO pro boj v zastavěném prostoru USECT (Understand, Shape, Engage, Consolidate, Transition).
Především byla potvrzena možnost provedení manévrového útoku praporním úkolovým uskupením na připravenou obranu protivníka. Jedná se hlavně o variantu cvičení 3 B (viz tab.), kdy vlastní jednotky manévrovým způsobem zničily protivníka a obsadily dané prostory v nejkratším čase 75´, ovšem za cenu relativně vyšších ztrát bojové techniky.
Potvrdila se i účelnost rozdělení sil a prostředků do úkolových uskupení již od nejnižších stupňů, konkrétně ve variantě 3 A, 3 B, kdy byla vytvořena úkolová uskupení na bázi mechanizovaných rot, bylo docíleno nejkratších časů ke splnění úkolů s přiměřenými ztrátami. Důvod byl především ve větší manévrovosti, samostatnosti jednotlivých uskupení a ve zkráceném cyklu průzkum - palebné ničení u minometné jednotky. Zde se objevily i vyšší schopnosti průzkumných orgánů plnit úkol ve prospěch rotního úkolového uskupení. Přesto se ukazuje nutnost průzkumné orgány posílit jak lidmi, tak novými technologiemi, zejména bezpilotními létajícími prostředky.
V rámci manévrového boje byly ověřeny možnosti taktických manévrů malých jednotek a jejich výsledný efekt. Jako výhodné se ukázaly následující druhy manévrů:
■ obchvat realizovaný v součinnosti s čelním či palebným poutáním nepřátelských sil a prostředků s cílem zabránit jejich přesunu na jiné směry;
■ obejití s využitím výhodného terénu či skrytých přístupů a následné ničení protivníka z různých směrů;
■ prosakování (infiltrace) malých jednotek bez bojové techniky a následné ničení obrněných cílů ve městě ručními protitankovými zbraněmi.
Jako nejsložitější fáze manévrového útoku byla experimentem vyhodnocena fáze boje na přístupech ke městu, resp. jejich výběru či ovládnutí. V závislosti na způsobu provedení útoku a použití minování na dálku protivníkem, ztráty při bojích na přístupech k obraně dosahovaly 70 % ve variantě 1 B a až 86 % ve variantě 3 B, což ukazuje mimo jiné i na špatně rozkrytý a palebně ničený systém obrany protivníka. Dá se říci, že při takovýchto ztrátách na předním okraji by protivník přerušil útok zejména vzhledem k morálnímu stavu vojsk, což však počítačový simulátor neřešil.
Počítačový experiment dále prověřil i některé možnosti jak utvořit bojovou sestavu při boji v zastavěném prostoru. Kromě klasické sestavy tvořené sesedlými roji, doprovázenými bojovými vozidly, byla jako možná sestava vyzkoušena sesednutá pěchota spolu s palbou minometů na poutacím směru a bojová technika využita k obejití či manévru do boku protivníka. Zde je však opět nutný vysoký stupeň koordinace činnosti vojsk.
Dále byla potvrzena velká účinnost palby minometů na nekrytou živou sílu a rovněž účinnost dálkově položených minových polí, která několikrát donutila protivníka změnit směr útoku.
Jako velké úskalí bojů v nepřehledném terénu se ukázala problematika ztrát, způsobených vlastní palbou, kdy ve variantě 3 A bylo až 30 % ztrát způsobeno vlastními jednotkami. Navrhovaná řešení k zamezení těmto případům jsou operační povahy (tedy lepší výcvik a koordinace) a také technologická (rozpoznávací vozidlový systém, systém řízení palby dělostřelectva a rovněž spojovací systém pěchoty do vojáka v to).
U bránící se jednotky červeného byly v rámci manévrové obrany potvrzeny experimentem následující skutečnosti:
□ zvýšené ztráty při dlouhodobém setrvávání na vybudovaných čarách (postaveních);
□ vysoké ztráty při opouštění vybudovaných postavení v těsném palebném kontaktu s protivníkem;
□ nízká koordinace manévru v obraně, časté najetí do vlastních minových polí položených distančním způsobem;
□ vysoké ztráty minometné jednotky, pokud pravidelně neměnila palebná postavení;
□ vysoké ztráty bitevních vrtulníků, pokud operovaly přímo nad bojovými sestavami vojsk;
□ velká účinnost minových polí a barikád, vybudovaných na hlavních komunikačních tazích (ulicích);
□ vysoká důležitost výběru palebných postavení pro přímou střelbu na předním okraji a v léčkách ( z některých postavení byly špatné pozorovací možnosti a technika v obraně byla zničena, aniž vystřelila).
Cvičení ve svém průběhu potvrdilo platnost některých základních taktických principů útoku i pro zastavěný prostor:
■ princip rozhodnosti – scénář 1 A, 1 B;
■ princip překvapení – scénář 1 A;
■ princip soustředění účinku – scénář 3 B;
■ princip krytí boků – scénář 3 B.
Jako zvláštní fenomén boje v zastavěném prostoru (ale i vševojskového boje vůbec), byla experimentem potvrzena důležitá role velitele uskupení, kdy v poslední variantě převzal velení zkušený velitel, což se projevilo i ve výsledcích bojů. Nerozhodnost či nezkušenost má při „bojích“ na simulátoru za následek ničení jednotek v kratším časovém horizontu než na klasickém bojišti.
Celkově je možné hodnotit, že experimentální cvičení se simulační podporou ukázalo:
□ možnosti, jak efektivně v zastavěném prostoru použít síly a prostředky se zaměřením na jejich skladbu, kvalitu, způsob a stupeň palebné podpory, způsob a stupeň ženijního vybudování;
□ možnosti, jak snížit ztráty, popř. zkrátit čas nutný ke splnění bojového úkolu v závislosti na způsobu provedení útoku či obrany;
□ možnosti zkoumat kritéria úspěšnosti operace v závislosti na nasazených parametrech sil a prostředků, času, prostoru a kvality splnění úkolu;
□ nové možné metody taktického experimentování nezbytné pro další rozvoj taktiky a operačního umění v AČR;
□ určitou taktickou a funkční omezenost taktického simulátoru, a zejména použité terénní databáze STRAKONICE, která bude muset být v budoucnu dořešena vzhledem k dalšímu možnému rozvoji výcviku velitelů a štábů.
Jako účelná se ukázala i forma provedení cvičení jako soupeřského mezi VA Vyškov a poměrně operačně zkušeným 72.mpr, což samozřejmě vedlo k výměně zkušeností, nárůstu kvality řízení boje a zvýšení zájmu o otázky operačně-taktického experimentování.