Faktory ovlivňující kvalitu přípravy pro operace v zastavěné oblasti

ÚVOD

Záměrem článku je předat postřehy z oblasti přípravy pro operace v zastavěné oblasti. Během své činnosti jsem se několikrát setkal s touto problematikou. Jednak z pozice cvičícího, kdy jsem se připravoval na nasazení do zahraniční operace, tak i z pozice osoby, která připravuje podřízenou jednotku na nasazení. Při studiu dokumentů a podkladů pro tento druh přípravy jsem narazil i na článek mého kolegy, kapitána Ing. et. Ing. Karla Zetochy Ph.D. a jeho donedávna vedoucího praporčíka nadrotmistra Tomáše Karáska.[1] Ten ve většině odráží i mé postřehy. Rád bych poukázal na atributy či nezbytnosti, jejichž kvalita zásadním způsobem plošně ovlivní výcvik v zastavěné oblasti.

1. PŘÍSTUP K PROBLEMATICE

Ve svém článku budu prezentovat přístup velitele manévrové jednotky pozemních sil. Vycházím z předpokladu, pro jaký typ operací bude jednotka určena, jaké má schopnosti, které jsou dány z velké části prostředky. Manévrové jednotky budou ze své podstaty a v souladu s vojenskou doktrínou Pozemní síly v operacích[2] určeny k taktickým činnostem v rámci operací dle níže uvedené tabulky.

Tabulka č. 1: Druhy vojenských činností dle doktríny Pozemní síly v operacích

V rámci výše uvedených druhů vojenských činností budou jednotky plnit níže uvedené taktické úkoly. Zmíněné pojmy jsou přeloženy Vojenským výkladovým slovníkem vybraných operačních pojmů,[3] ovšem nejsou v zavedených národních publikacích takto přehledně a logicky seskupeny.

Tabulka č. 2: Taktické úkoly dle FM-3-90[1]

K výše uvedenému je třeba podřízené jednotky vycvičit. Uvědomíme-li si, kolik operací, jaké typy, jakým způsobem a v jakém prostředí se provádí, zjistíme, že právě v zastavěných oblastech se velká část taktických úkolů děje. Je zřejmé, že některé taktické úkoly budou tedy plněny letálními prostředky, jiné neletálními.

V další části článku bych rád pohovořil o 3 aspektech, které zásadně utváří kvalitu výcviku v operacích v zastavěných oblastech.

2. Metodická stránka výcviku

Otázka míry a kvality výcviku do operací v zastavěných oblastech je velmi diskutabilní. Vycházím z toho, že již máme v dokumentech jako Pozemní síly v operacích definováno, jaké operace budeme provádět. Na to musí navazovat způsob přípravy.

V první řadě je třeba sledovat metodickou posloupnost.[4] Nejdříve je třeba umět zásady pohybu v prostoru, poté v prostoru s překážkami, a to jak přírodními (skupiny stromů, terénní nerovnosti), tak umělými (objekty v prostoru). Další etapou je pohyb v zastavěné oblasti, kdy umělé překážky jsou na sebe koncentrovány a následně musíme řešit i rozměr výšky (nejen šířka a hloubka). Jedná se tedy o nejvyšší úroveň pohybu jednotlivce a jednotky po bojišti. Jakmile zvládneme samotný pohyb, orientaci v prostředí a jednotlivé taktické činnosti, můžeme se posunout dále. Zda bude stanoven postup ten, že jednotka bude cvičit po etapách nejprve ve všech druzích prostředí a pak se posune na další etapu, či se stmelí celky nejdříve v jednom prostředí, poté v jiném či kombinovaně závisí na okolnostech a možnostech cvičící jednotky. Osobně se mi jeví jako ideální realizovat výcvik jednotky v určité etapě v maximu druzích prostředí a poté přejít na vyšší stupeň. Ze zkušenosti však nemusí být podmínky pro tento způsob výcviku vždy příznivé, proto je třeba přistoupit ke kombinaci. Nesmíme zapomenout na výcvik s přidělovanými prostředky, jako jsou např. minomet, protitankové zbraně, průzkumné elementy nebo i prvky logistiky. Platí pravidlo, že čím složitější prostředí, tím delší časovou dotaci je třeba poskytnout. Není vhodné postoupit dále, pokud neovládám činnost jednotky v jednodušším prostředí. Již z otevřených zdrojů je zřejmé, že se konflikty všech typů v současnosti z většiny odehrávají v zastavěných oblastech. Navíc povětšinou asymetrické prostředí přispívá k náročnosti operace a klade další nároky nejen na taktické dovednosti velitelů a jednotek. Právě v tomto prostředí jednotka taktické úrovně může mít svým konáním operační i strategický význam. Tím i potřeba cvičit operace v zastavěné oblasti v kombinaci s „asymetrií“ stoupá.

Pokud spočítáme časovou dotaci, která je věnována výcviku v zastavěných oblastech, bývá to zpravidla zlomek celkového času v taktické přípravě. Právě činnost v zastavěných oblastech nám ukáže, zda jsme předchozí výcvik prodělali „poctivě“, či jsme některé úkoly opomenuli či zanedbali a nyní je musíme znovu procvičit. Operace v zastavěných oblastech jsou natolik charakteristické, že i další druhy příprav musí v sobě obsahovat část pro zastavěnou oblast. Určitě bude ovlivněno spojení, způsob vedení průzkumu, nebezpečí zasažení ZHN, bude jiný požadavek na ženijní zabezpečení apod. Z hlediska metodiky by bylo vhodné více cvičit operace v zastavěných oblastech, zařadit je pevně do výcvikových cyklů u praporů a brigád a to i součinnost s druhy vojsk.

3. KURZY

Kurzy považuji za standard, který nastavujeme zpravidla prostřednictvím VeV-VA (ale i jiných subjektů) k tomu, abychom do složek AČR implementovali požadované znalosti, návyky a dovednosti.

Jak v rámci AČR, tak v civilní sféře existuje několik kurzů či výcvikových programů, které oblast operací v zastavěné oblasti řeší. Otázka zní, zda máme výcvikový program určený pro manévrové jednotky. Asi nejblíže potřebám manévrových jednotek je kurz pořádaný VeV-VA s názvem dle věstníku Kurz FIBUA (Fighting in building urban area). Z mého pohledu však splňuje potřebu jen částečně, protože se soustřeďuje na činnost jen pěchoty a malé jednotky. Vnímám jej jako nezbytné a základní penzum znalostí a dovedností pro činnost v zastavěných oblastech, ovšem zcela chybí jakési pokračování pro manévrové jednotky. Mám tím na mysli činnost jednotky (družstvo, četa, rota) s vozidly (kolová vozidla, BVP, tanky), prvky bojové podpory (minomety, UAV, ženijní prostředky, PVO, OPZHN), ale i řídicími prvky. Samozřejmě musí být procvičeny různé scénáře a varianty použití jednotek. Právě velení a řízení operací v zastavěném prostoru klade vysoké nároky na plánovací a řídící prvky. I stránka synchronizace boje na všech úrovních velení a řízení by měla být nezbytnou součástí přípravy.

Určitou alternativou může být soustředěná příprava jednotek nebo kurzy jednotlivců v zahraničních školících centrech.

4. UČEBNĚ-VÝCVIKOVÁ ZÁKLADNA

Jestliže chceme cvičit činnost v zastavěné oblasti, musíme disponovat vhodnými prostorami. V podmínkách AČR jde v současnosti o cvičiště Jeseník na VVP Březina, CBOO ve VVP Libavá (v tuto chvíli není doporučeno vstupovat do budov z důvodu havarijního stavu), střelnice Velcí v bývalém VVP Brdy (již není k dispozici cestou standardního využití UVZ). Na území ČR jsou tedy využívány i jiné objekty, které si jednotlivé útvary a zařízení domluví s majiteli k výcvikové činnosti. Jedná se např. o bývalá JZD, zrušené továrny, průmyslové komplexy apod. Domnívám se, že toto je důsledek nouze v ÚVZ pro tento druh výcviku. Z mého pohledu chybí kvalitní cvičiště pro boj v zastavěné oblasti. To by mělo obsahovat část pro taktický výcvik, část pro střelecký výcvik (střelecká příprava jde ruku v ruce s taktickou) a v neposlední řadě součinnostní střelnici. Dále by měl být prostor rozdělen na zástavbu vesnického a městského typu, včetně podzemí (sklepy, kanalizace). Jednotlivé budovy a komunikace musí dlouhodobě vydržet pohyb vojsk a těžké techniky, musejí nabízet i možnost několikadenního pobytu vojsk včetně prvků logistiky.

Výše uvedená kritéria z velké části splňuje výcvikový prostor v Hohenfelsu v Německu. Pokud budeme uvažovat o výcviku na kvalitní ÚVZ, je třeba zaplatit za pronájem právě takových zařízení v zahraničí desítky milionů. Další variantou je vybudování vlastního zařízení v ČR, samotné vybudování a provoz však jistě pojme další desítky či spíše stovky milionů korun. Nabídne ale příležitost kvalitně vycvičit jednotky k operacím v prostředí, ve kterém se z cca 80 % budou pohybovat.

ZÁVĚR

Smyslem článku bylo poukázat na faktory, které – budou-li kvalitně naplněny – zásadně zkvalitní způsob a stav vycvičenosti v činnosti v zastavěných oblastech. Tuto sféru taktické přípravy podobně vnímá i řada mých kolegů pohybujících se na taktickém stupni. Obecně panuje názor, že chybí jak určitá koncepce či program, tak metodika a potřebné zázemí. Je možné, že určitá vize existuje, nicméně praktická realizace výcviku do operací v zastavěných oblastech je spíše individuální aktivita jednotky či útvaru, než systémová záležitost, kvalitně pokrytá potřebnými prostředky.