legislativa

Pro doplňování ozbrojených sil České republiky se z vojáků v záloze vytváří záloha ozbrojených sil. Záloha se skládá z povinné zálohy a z aktivní zálohy. V aktivní záloze jsou vojáci nebo občané na základě dobrovolného převzetí výkonu branné povinnosti. Evidencí vojáků v aktivní záloze a s ní spojenou administrativní činností se zabývají zejména mobilizační oddělení krajských vojenských velitelství. Problematiku v oblasti aktivních záloh řeší následující článek.

V Evropě vrcholí trend opouštění mírového výkonu branné povinnosti, který nastoupil s koncem studené války. S postupující evropskou integrací se mění struktura hrozeb, mění se také politická poptávka po kapacitách ozbrojených sil a s její změnou se musí změnit také ozbrojené síly. Slovy Charlese de Gaulle z roku 1934, tvořícími motto knihy Wehrpflicht oder Freiwilligenarmee? Wehrstrukturentscheidungen im europäischen Vergleich: „Neměli bychom udržovat armádu, na kterou jsme zvyklí, nýbrž vystavět armádu, jakou potřebujeme." Právě strukturální změny v odvětví obrany jednotlivých členských států EU mohou přinést potřebné kapacity pro potřeby rodící se společné bezpečnostní a obranné politiky. Za tu nejdůležitější je třeba považovat budování ozbrojených sil na plně zaměstnaneckém principu.

Na rozdíl od současného vojenského využívání kosmického prostoru pomocí vojenských či komerčních družic k různým účelům neútočného a pasivního charakteru (satelity pro včasné varování, senzory aj.), militarizace vesmíru představuje kvalitativně vyšší stupeň využívání, charakterizovaný především umístěním útočných zbraňových prostředků do tohoto prostoru. Tyto zbraně mohou být součástí rozšiřování a zkvalitňování protiraketové obrany zaměřené proti balistickým řízeným střelám (BMD - Ballistic Missile Defense). Na začátku 80. let již takový záměr představil americký prezident R. Reagan v rámci jím vyhlášené strategické obranné iniciativy (SDI - Strategic Defense Initiative). K rozmístění antiraket ve vesmíru (SBI - Space Based Interceptor) již nedošlo a samotný program SDI dokončen nebyl, zejména v důsledku technologických problémů. [1] Neexistuje však žádná záruka, že by k podobnému vývoji, který by jistě nebyl pro zachování celosvětové bezpečnosti přínosný, nemohlo v budoucnu dojít.

Článek představuje možnou úpravu rozsahu výstrojních náležitostí poskytovaných vojákům z povolání na doplnění výstroje. Navrhuje takovou změnu výstrojních náležitostí, při které je vojákům z povolání upraven rozsah poskytovaných výstrojních náležitostí podle jejich zařazení a převažujícího druhu používaného stejnokroje. I když autoři článku kalkulují pouze se zjednodušeným modelem, výsledný návrh úpravy výstrojních náležitostí představuje vhodné řešení úpravy platné legislativy.

Tento příspěvek vychází z uzlové myšlenky, že užívání drog vojáky zacházejícími se zbraněmi a jinou sofistikovanou vojenskou technikou je vzhledem k úkolům, které jsou ozbrojené síly povolány plnit k zajištění bezpečnosti a suverenity státu, mnohem nebezpečnější a potenciálně škodlivější než v civilním sektoru. Rezort ministerstva obrany proto v celostátním měřítku protidrogové politiky zastává citlivou a důležitou pozici.

Článek předkládá přehled vývoje přístupu Armády České republiky (AČR) k ochraně životního prostředí v kontextu environmentální legislativy od roku 1989 do současnosti. S využitím metod analýzy, syntézy a komparace české, evropské a alianční environmentální legislativy vytváří dosud nepublikovaný přehled v oblasti ochrany životního prostředí a jejího zapracování do vnitřních předpisů a právních aktů Československé lidové armády, Československé armády a AČR. Článek přináší soubor výstupů graficky zobrazujících aktivitu v environmentální oblasti s vnitřními souvislostmi mezi civilní legislativou, požadavky EU a NATO v chronologickém sledu. Práce přichází k závěru, že rok 2000 představuje milník, od něhož je přístup k ochraně životního prostředí pozorován jako stagnační. Za důvody stagnace shledáváme obavy velitelů nad negativním vlivem „ekologického přístupu“ k výcviku vojsk a nedostatek osvěty v oblasti environmentálního vzdělávání resortu obrany.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Článek se opírá o změny v legislativě a na základě analýzy vývoje v oblasti zajištění železniční dopravy v období po vyhlášení stavu ohrožení státu a válečného stavu upozorňuje na prohlubující se rozpory mezi dokumentací operační přípravy státního území a skutečnými možnostmi. Dlouhodobé, postupné a na sebe nenavazující dílčí zásahy do této oblasti snižují reálné možnosti celého systému. Vrcholem je zrušení mobilizační dodávky na technickou ochranu a obnovu určené železniční sítě, bez přijetí jakýchkoliv opatření. Článek v závěru nabízí možná řešení takto vzniklé situace.

Současná branná legislativa teoreticky i prakticky umožňuje doplňování ozbrojených sil České republiky, ale je otázkou jak by skutečně v mobilizaci probíhalo. K dokonalosti chybí propracovanější zákony. Na některých nových zákonech se již začalo pracovat, určité zákony by bylo vhodné novelizovat. Podstatné je zákony zpracovat důsledně a s určitou nadčasovostí, aby měly dlouhodobou platnost (každá změna vyvolává nejasnosti v kvalitě zpracování prvotního zákona). Není ale na škodu nahlédnout také do branné legislativy jiných států a vzít si z ní, v případě kvalitnějšího zpracování, poučení. Situaci v české a řecké branné legislativě v oblasti svědomí a náboženského vyznání hodnotí následující příspěvek.

Vláda České republiky schválila usnesením ze dne 10. prosince 2003 č. 1254 novelizovanou Bezpečnostní strategii České republiky. Ta se stala základním východiskem pro vypracování nové Vojenské strategie České republiky. Aktuální Vojenskou strategii České republiky schválila vláda usnesením ze dne 9. června 2004 č. 578. V závěru Vojenské strategie České republiky se předpokládá, že její případná novelizace bude zahájena v závislosti na zásadních politických, koncepčních a strategických změnách v oblasti bezpečnosti a obrany České republiky.

Stěžejním předpisem veřejného investování je zákon o veřejných zakáz- kách. Jeho hlavním cílem je úspora finančních prostředků při pořizování majetku a služeb státem. V některých specifických případech se však ten- to zájem dostává do střetu se zájmy jinými. Nový a zajímavý vhled do této problematiky vnáší několik nedávných rozsudků soudů v trestních kau- zách týkajících se pořizování zdravotnického materiálu. Na základě těchto judikátů byly identifikovány konflikty s celospolečen- skými zájmy. Jsou jimi zachování bojeschopnosti Armády České repub- liky a její funkce v míru, plnění mezinárodních závazků České republiky a požadavek na důsledné plnění vojenských rozkazů. Byly vyhodnoceny případy, ve kterých jiné zájmy převáží nad zájmem chráněným Zákonem o veřejných zakázkách a kterým musí tento ustoupit.

Profesionalizace Armády České republiky je zásadní kvalitativní změnou a její realizace nebyla a není bez rizik. Příspěvek se vrací k politickým okolnostem původu tohoto jevu, charakterizuje soulad s transformací Aliance a ilustruje na zahraničních zkušenostech některé problémy náboru, zejména poddůstojníků, limity účasti žen v ozbrojených silách, roli dobrovolných záloh, a obecné důvody pro povinnou vojenskou službu. Záměrem tohoto příspěvku je upozornit na známá i méně známá úskalí tohoto procesu, a to v širších souvislostech přesahujících obvykle prezentovaný rámec profesionalizace, jako úkolu armádní personalistiky.

Poskytování zdravotní péče v ozbrojených silách stejně jako postavení celé vojenské zdravotnické služby je v mnoha aspektech velmi specifické. Jedním z nejdůležitějších aspektů je určitě legislativní rámec prostředí, ve kterém lze zdravotní péči pro příslušníky armády poskytovat. Stávající vojenská zdravotnická služba a poskytování zdravotní péče v armádním prostředí je svázáno mnoha legislativními normami, které jsou často rychlejší ve vývoji než je schopna Armáda České republiky (AČR) zachytit a promítnout do svých struktur a vnitřních norem. V následujícím článku se autoři snaží ukázat na základní aktuální legislativní rámec, který vymezuje poskytování zdravotní péče a postavení jednotlivých prvků vojenské zdravotnické služby v AČR. Popsat viditelné i potencionální problémy a navrhnout případná řešení.

Poskytování zdravotní péče v ozbrojených silách stejně jako postavení celé vojenské zdravotnické služby je v mnoha aspektech velmi specifické. Jedním z nejdůležitějších aspektů je určitě legislativní rámec prostředí, ve kterém lze zdravotní péči pro příslušníky armády poskytovat. Stávající vojenská zdravotnická služba a poskytování zdravotní péče v armádním prostředí je svázáno mnoha legislativními normami, které jsou často rychlejší ve vývoji než je schopna Armáda České republiky (AČR) zachytit a promítnout do svých struktur a vnitřních norem. V následujícím článku se autoři snaží ukázat na základní aktuální legislativní rámec, který vymezuje poskytování zdravotní péče a postavení jednotlivých prvků vojenské zdravotnické služby v AČR. Popsat viditelné i potencionální problémy a navrhnout případná řešení.

Vojenské zpravodajství prošlo v několika málo letech poměrně zásadními proměnami. Rozhodujícími byl vznik nových legislativních podmínek jeho existence, úprava zpravodajské činnosti a rozšíření parlamentní kontroly na rozvědnou složku. K uvedeným změnám se však váží i jiné, které představují nikoli pouze reakci na změnu zákonů a organizační struktury. Za nejvýznamnější je nutno považovat postupné hledání takového modelu fungování zpravodajské činnosti služby, který by byl odrazem změněných geopolitických podmínek, a od nich se odvíjejících změn mezinárodně-politické a bezpečnostní situace v euroatlantickém prostoru.

Autoři knihy analyzují využití konceptu militantní demokracie v prostoru střední Evropy, tj. Německa, Rakouska, České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska. Jedná se o státy, které mají zkušenost jak nacistickým, tak komunistickým režimem. Úvodní část knihy se věnuje stručnému historickému vývoji konceptů a mechanismů, které jsou a byly uplatněny proti extremistickým subjektům, následně kniha srovnává praktická opatření protiextremistické politiky jednotlivých států, jejích dílčích principů a opatření. Právě v tomto srovnání spočívá hlavní přínos knihy.

MAREŠ, Miroslav - VÝBORNÝ, Štěpán. Militantní demokracie ve střední Evropě. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2013. 249 s. Politologická řada. ISBN 978-80-7325-326-4.

Státy by se měly vyhnout svévoli v procesu rozhodování o zahraničních bojovnících úpravou jejich stávající legislativy zahrnující trestní stíhání zahraničních bojovníků. Autorizační režim jako je v Polsku může nabídnout vyšší garance, kontrolu i monitoring středně a vysoce nebezpečných jednotlivců zatímco nabídne státům přímé cílení preventivních a mitigačních strategií. Státy by měly vytvořit transparentní a jasný rámec pro posuzování žádostí o vycestování k boji se zákonem danou diskrecí pro státní orgány, což umožní odmítat žádosti pro politické, sociální nebo i ekonomické důvody.

Článek se věnuje obecnějším úvahám o vztazích veřejného a soukromého práva a o poměru zákona o vojácích z povolání (č. 221/1999 Sb.) k jiným právním předpisům. Dále se zabývá vymezením a výkladem některých pojmů (rodina, domácnost/společná domácnost, osoba blízká, dítě, manžel/partner), na nichž demonstruje propojenost obou právních oblastí. Snaží se ukázat, že tzv. branné zákonodárství a zejména zákon o vojácích z povolání nejsou svět uzavřený sám do sebe, ale naopak oblast, která je součástí jednotného právního řadu s vazbou na komplex právních předpisů, včetně těch soukromoprávních (zejména na občanský zákoník a zákoník práce).