- ročník: 2019
- číslo: 1
- typ článku: Přehledový / Peer-reviewed
Partyzánské a paramilitární skupiny operující na území Kolumbie představují posledních padesát let zásadní bezpečnostní hrozbu pro celý region. Zatím nejúspěšnějším pokusem o uzavření mírové smlouvy mezi vládou a povstalci je mírový proces v letech 2012-2016, který vyvrcholil dohodou mezi kolumbijskou vládou a skupinou Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia – Ejército del Pueblo. Tato práce se zabývá dynamikou mírového procesu s kolumbijskými partyzánskými skupinami a sleduje faktory, jež přispěly k eskalaci či deeskalaci konfliktu a vedly tak buď k úspěchu či selhání demobilizace povstalců. Analýza procesu demobilizace ukázala na řadu faktorů, které indikují protichůdné jednání na obou stranách, kdy obě strany v průběhu vyjednávání mobilizovaly své síly a porušovaly dané úmluvy. Jako jeden z hlavních důvodů tohoto jednání lze určit absenci silného garanta.
Číst dál: Demobilizace kolumbijských guerill: Případ FARC-EP a ELN (3)
- ročník: 2007
- číslo: 3
- typ článku: Ostatní / Other
Závazek smluvních států Organizace pro zákaz chemických zbraní na likvidaci chemických zbraní a objektů pro jejich výrobu do roku 2007 je základním pilířem Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení. Ve dnech 5.-8. prosince 2006 se uskutečnila 11. konference smluvních států Organizace pro zákaz chemických zbraní. Konference zhodnotila dosavadní průběh implementace této Úmluvy především z hlediska současného stavu likvidace chemických zbraní a schválila termíny pro prodloužení lhůt pro jejich likvidaci. O tomto prodloužení maximálně o pět let může Konference smluvních států rozhodnout ve výjimečných případech. Zůstává otázkou, zda i toto prodloužení splní původní cíl Úmluvy – zajistit svět bez chemických zbraní.
- ročník: 2017
- číslo: 1
- typ článku: Přehledový / Peer-reviewed
Článok analyzuje opodstatnenosť začlenenia manažovania obchodu so zbraňami a vojenským materiálom do rámca vojenskej diplomacie, ktorá je definovaná ako súbor diplomatických aktivít, vykonávaných predstaviteľmi rezortu obrany, ktoré sú zamerané primárne na realizáciu vojensko-bezpečnostných záujmov štátu. Výsledkom tejto analýzy je konštatovanie, že manažovanie obchodu so zbraňami patrí do rámca vojenskej diplomacie, pretože štát pri realizácii tohto typu diplomatických aktivít sleduje spravidla najmä vojensko-bezpečnostné záujmy. Článok taktiež skúma relevantnosť angažovania sa vojenských diplomatov, ako osobitnej kategórie diplomatických zástupcov štátu, v oblasti manažovania obchodu so zbraňami a vojenským materiálom.
- ročník: 2016
- číslo: 1
- typ článku: Přehledový / Peer-reviewed
Článek se zaměřuje na zodpovězení otázky, do jaké míry se změnila německá zahraniční a bezpečnostní politika na základě mise ISAF v Afghánistánu, zejména pokud jde o nasazení vojenských sil v zahraničí. Autor článku identifikuje a analyzuje důsledky dané německými zkušenostmi z Afghánistánu a jejich vliv na současné a budoucí nasazování německých ozbrojených sil v zahraničí. Jaký dopad měl například letecký útok nařízený německým velitelem NATO v Kundúzu 4. září 2009, který byl spojen s velkým počtem afghánských civilních obětí? Pozornost je věnována německé strategické kultuře „civilní mocnosti“ a otázce, zda Německo stále naplňuje charakteristické rysy spojené s tímto teoretickým konceptem. Autor ověřuje tuto domněnku pomocí konceptu teorie rolí, který pomáhá porozumění chování Německa na mezinárodní úrovni.
Číst dál: Důsledky mise Bundeswehru v Afghánistánu pro vojenskou angažovanost Německa v zahraničí
- ročník: 2024
- číslo: 2
- stav: Recenzované / Reviewed
- typ článku: Vědecký / Research
Článek se zabývá otázkou důvěry Turecka v USA jako jeho nejdůležitějšího spojence v NATO. Terénním výzkumem s využitím polostrukturovaných rozhovorů s tureckými akademiky a experty na mezinárodní vztahy byly identifikovány tři hlavní oblasti nedůvěry Turecka v USA – kyperská otázka, americká podpora PYD/YPG v Sýrii a americká intervence do turecké politiky. Výsledky výzkumu prezentované kauzální sítí ukazují, že hlavní příčinou turecké nedůvěry vůči USA jsou faktory vedoucí k fenoménu strachu z opuštění. Ten způsobuje zvýšenou potřebu Turecka po nezávislosti na strategických partnerech, a následné zvýšení uplatnění balanční politiky. Studie dochází k závěru, že jedním z hlavních důvodů současného tureckého postoje k NATO je potřeba zajištění si vlastní bezpečnosti, přičemž tato potřeba pramení z nedůvěry Turecka k USA.
Číst dál: Důvěra Turecka vůči USA: Příčiny postoje kritizovaného člena aliance